Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hans Kung: Krédo – Apoštolské vyznání víry dnes?

7. 10. 2011

 

      Důvodem, proč jsem sáhl po této knížce je dvojí. Ten první je, že mě Hans Kung svým přístupem (v psaném i celkově životním projevem) inspiruje. Je pro mě doslova „mužem mostů“, ten, který hledá cestu k odbornému problému, ale i ten, který se jej snaží zpřístupnit co nejširšímu okruhu zájemců. To je pro mě jako kazatele důležitý impuls. A tím druhým důvodem je fakt, že téma smyslu Apoštolského vyznání víry je důležité stále aktualizovat, aby se nám nestál vnitřně cizím jeho obsah. A to mě také nesmírně zaujalo.

 

     Nyní ale k samotné skladbě a obsahu knihy. V šesti přehledně rozčleněných kapitolách ukazuje Hans Kung, jak lze i dnes rozumět dvanácti článkům starobylého křesťanského vyznání víry. Začíná tématem Bůh Otec – neboli obraz Boha a stvoření světa, kde „čistí“ co to vlastně znamená v tuto skutečnost věřit a to ze všech možných stran. Například z pohledu rozporu mezi vírou ve stvoření a kosmologií. Potom přechází na Syna zrozeného z panny a jeho synovství. Tady klade otázky typu, co odlišuje Krista od Kršny, nebo naopak, co ho spojuje s Gautamou? A přitom na těchto náboženských odlišnostech (či spojitostech) chce zdůraznit to podstatné. Ježíš Kristus je jiný, zvláštní, ba co více výjimečný. V čem ale? Na to samozřejmě navazují další dvě kapitoly s tématy, které odrážejí Kristovo dílo záchrany. Smysl Kristova kříže a smrti a potom sestoupení do pekel, vzkříšení a nanebevstoupení.

 

     Pátá kapitola otevírá téma spojené s Duchem svatým, církví, společenstvím svatých a odpuštěním hříchů. Tady stojí za zmínku kapitolka zduchovnělé malířství, kde autor respektuje umění, které může to nedefinovatelné alespoň částečně naznačit, či trochu odhalit, abychom z toho my ostatní mohli mít alespoň na čas požehnání. Dále otázka, co dnes může znamenat katolicky a co evangelicky je velmi trefná. Následuje kapitola poslední. Vzkříšení mrtvých a věčný život. Tímto tématem se Kung podrobněji zabývá v jiné knížce (Věčný život). Tady ovšem mnohé výstižně vysvětluje a opět jde k podstatě tématu. Kapitolky „Jiný postoj k umírání“ nebo „Proč jsme na zemi?“ prakticky uzavírají autorovu touhu po zpraktičtění Apoštolského vyznání víry běžnému smrtelníkovi dnešní doby.

 

     Kniha mě zaujala především v tom, jak všechny články víry ve zmíněném vyznání na sebe navazuji a odhalují to podstatné pro můj osobní vztah s Bohem i pro můj vztah ke společenství věřících jako spojené nádobí. Potřeboval jsem ale odborné očištění od nánosů mých předporozumění zapříčiněné mým nedovzděláním, především v tom, jak se na tyto otázky dívá Písmo a Boží lid od pohledů, jak se na ně může dívat člověk ovlivněn vědecko-filosofickými přístupy (minimálně) posledních třístá let. A tady byla pro mě výzva, abych v této práci svojí službou pokračoval. Boží lid potřebuje být neustále vzděláván. Potřebuje ty staré věci vysvětlovat novými slovy.

 

     Co je nevýhodou knihy je fakt, že má autor málo času. Přesněji jen 183 stran. To není moc, chce-li tak velké téma vysvětlit. Proto bych knihu doporučil někomu, kdo už má nastudováno něco z biblistiky a teologie, ale také religionistiky, nebo kdo má duchovní cítění jít k podstatě věci a něco unese. Například zdravé zpochybnění svých fundamentalistických „jistot“. Hans Kung nemůže všechno vysvětlovat. Počítá s minimem vzdělání u svých čtenářů.

 

     Přesto je kniha obrovským bohatstvím pro českého a slovenského čtenáře, který si chce vytvářet prostředí pro porozumění duchovních pravd. Jsem za ní vděčný a velmi mě povzbudila, abych i nad učením víry více kladl otázky, než chtěl na ně hned odpovídat. Hans Kung i v tomto zůstává „mužem mostů“ pro věřící části církve, kde můžeme i my sloužit. Za to mu i touto knihou patří mé uznání a úcta.

                                                                                                                                                               

                                                                                                                                                                  JK.

 

     (Praha 2007: Vyšehrad, 185 stran) 

 

                                                                                                                      

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA