Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vybojovaná svoboda - kniha vzpomínek Hanse Kunga

   Tento první svazek Kungových pamětí, zachycuje období prvních čtyřiceti let jeho života. Tedy od dětství a dospívání, přes období 2. světové války, až do roku 1968, kdy byl již mezinárodně uznávaným teologem. Důvodem, proč jsem si tuto nelevnou knihu koupil, přečetl a některá místa několikrát pečlivě nastudoval, je fakt, že v tomto muži již pár let vnímám několik, i pro mě, důležitých duchovních hodnot. Zmíním jen některé. Vyváženost hodnocení, cit pro výstižnost, udržení pozornosti v psaném projevu, vztah k Novému Zákonu, a v naší knize obzvlášť, schopnost dát nahlédnout do osobních postojů a motivů. Co si mohu jako čtenář, ale také jako služebník Slova více přát?

     Nyní ale ke skladbě a obsahu knihy. Autor jí člení do devíti kapitol. Začíná nejdříve velmi pečlivě rozebírat své kořeny svobody, tedy co ho již od dětství formovalo a směrovalo. Velmi konkrétně zde popisuje historickou, kulturní i sociální situaci svého domovského Švýcarska, včetně nádherného prostředí v blízkosti Alp. To vše na něj mělo zásadní vliv. Následuje kapitola: Výchova ke svobodě?, kde především charakterizuje církevně-školské prostředí, kde se na svojí dráhu kněze a teologa pečlivě připravoval.

     Průlom ke svobodě svědomí a Svoboda křesťanského člověka na to navazuje, i když do niterných hloubek posunuje ústřední téma dál. Hans Kung začíná narážet, zápasit, prohrávat, znovu vstávat, třídit, zaujímat promyšlenější stanoviska, směrovat svojí teologii, nesouhlasit, cíleně komunikovat, ale především získávat a zastávat svůj názor. Proto můžeme následně číst i o jeho boji ve svobodě teologie, o jeho boji ve svobodě koncilu, ale také o moci proti svobodě a o návratu ke staré svobodě s otazníkem. Ano, tento muž vyzrál a je si nanejvýš vědom svého povolání. Sloužit slovem o Bohu (teologii) Božímu lidu a to v otázkách, která jsou více než ožehavá, více než problematická … Sloužit prvotně lidu, ne systému. Primárně Bohu, ne autoritám. V moudrosti a lásce, stejně jako v přímosti a pravdě. Cíl? Poznávat pravdu, která činí Kristovy učedníky skutečně svobodnými.

     Tato kniha mě osobně velmi inspirovala. Například situace, kdy mladý Kung se léta připravuje na své první setkání s Karlem Barthem.  Jak? Tím, že pečlivě studuje a znovu promýšlí jeho dílo. Dokud ho nepochopí, nemůže tohoto velkého teologa obtěžovat. Naopak, stojí o jeho přátelství. To ale musí stát na společném zájmu a tím je správně pochopená Barthova teologie. Jak univerzální! Vždyť kolik hloubky by bylo i mezi námi křesťany, kdybychom nejdříve doma a v soukromí promýšleli myšlenky a souvislosti výroků svých bratří, než za nimi vyšli s otázkami?

      Nebo autorova láska k teologii, jako ochraně pro všechny historicky podmíněné dogmata, učení i praktické rituály, které mohou být bez pochopení své doby, kdy vznikali, hřebíčkem do rakve dnešnímu životu samému. Jít po poselství, namísto litery. Po vztahu, namísto efektivní povinnosti plnění zásad. Čteme, jak Kung hovoří s kardinály, významnými teology své doby, ano i se samým papežem, kterého má v úctě. Jak mu jde o věc samou, namísto sebe a svých ambicí. Že poměrně rychle naráží? To je zákonité i důležité zároveň. Hlavní myšlenka knihy je totiž v jejím názvu: Vybojovaná svoboda, a ta by nebyla bez boje. Celoživotního, rozmanitého, v mnoha vrstvách a etapách, do kterých jsme na chvíli puštěni nahlédnout.

     Komu bych tedy knihu doporučil? Do jakých situací? Doporučil bych jí všem, kteří to mají těžké v církvi, kde se odehrává ten zvláštní zápas o věrnost evangeliu a to napříč všemi denominacemi, kterých jen na tomto světě je. Těm, kterým jde o osobní zodpovědnost a výchově k ní a přitom neustále narážejí na různé formy manipulace (osobní i systémové). A potom bych tyto vzpomínky nabídl těm, kteří se odvážili žít svůj život, samozřejmě pro druhé a pro Krista, a přitom jsou tak málo chápání a docenění. I těm, řekl bych, patří toto Kungovo písemné sdílení.

      Je to ale kniha obsáhlá, nelehká i hluboká, také finančně nákladná, která očekává čtenáře poctivé, důvěřující i zkoumavé. Určitě to není čtení do autobusu. Je ale pro dlouhé večery i dopolední studia. Vypůsobila ve mně očekávání na její pokračování s tématem o pravdě prožívané jen v pravdivosti, tedy o dalších desítkách let ze vzpomínek tohoto jistě zajímavého muže. Už si na ní začínám odkládat…

     (Praha 2011, nakladatelství Bergman, 537 stran, včetně fotografii).

                                                                                                                                              JK.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA